Cestovní deník Amerika č. 18: Nejteplejší místo na Zemi

Je čas opustit Las Vegas a vlastně mi to vůbec nevadí. Děje se toho kolem tolik: auta, davy, hudba, světla, obrovské hotely a nejrůznější show. Možná byl přechod z relativně klidných národních parků do Města hříchu trochu moc. Nicméně Las Vegas je město, které musíte alespoň jednou za život vidět, a jsem rád, že jsme tuto zkušenost měli.

Myšlenka byla navštívit Yosemitský národní park, ale kvůli lesním požárům jsme se od toho rozhodli upustit.

Náš předem naplánovaný výlet dnes končí, protože jsme chtěli být v posledních dnech flexibilní. Chtěli jsme vlastně navštívit Yosemitský národní park, ale kvůli silným lesním požárům nám to bylo doporučeno. Rozhodli jsme se tedy tento park úplně vynechat a zaměřit se na Sequoia National Park. Ale protože jsme v oblasti stejně byli, chtěli jsme nejdříve navštívit Death Valley National Park. Po snídani jsme si sbalili věci a připravili se na další cíl.

Jakmile opustíme Las Vegas, krajina se okamžitě změní a nevidíme nic než pusté pláně, kde rostou sotva nějaké stromy nebo rostliny. Jsou tu jen skály a písek a téměř žádný život. Jak dramatická změna oproti hazardnímu hlavnímu městu a my si užíváme klidu kolem nás. Opouštíme Nevadu a dorazíme do Kalifornie.

Údolí smrti se nachází částečně v Nevadě, ale z velké části v Kalifornii. Je součástí Mohavské pouště a je nejteplejším, nejsušším a nejníže položeným místem v celé Severní Americe. Je těžké si to představit, ale tato oblast byla kdysi pod vodou. Existují dokonce i příběhy o ledovcích v této oblasti. Pohoří Sierra Nevada už nemohlo zásobovat jezera tající vodou, což umožnilo koncentraci soli a minerálů. Jezera vyschla a vznikly sopky a hory. Zůstala suchá a horská oblast, kterou známe dnes.

Z Las Vegas jsme odjeli v dlouhých kalhotách, ale rychle se ukázalo, že je můžeme snadno vyměnit za kraťasy. I když jsme nebyli v nejteplejší části roku, rtuť teploty rychle stoupala. Každý, kdo navštíví Údolí smrti v teplejším počasí, by se měl dobře připravit. Vezměte si s sebou dostatek vody, naneste opalovací krém a noste klobouk. Teploty zde v červenci a srpnu mohou dosáhnout až 45 stupňů Celsia. V červenci 1913 byla dokonce naměřena teplota 56,7 stupňů Celsia. Protože velké části údolí leží 85 metrů pod hladinou moře a hory blokují mraky, je v této oblasti málo stínu a deště. Nepodceňujte tyto podmínky!

V červenci 1913 byla v Národním parku Death Valley naměřena teplota 56,7 stupňů Celsia.

Protože jsme se na Údolí smrti nepřipravili, nejdříve jsme se zajeli do návštěvnického centra, abychom se zaregistrovali a shromáždili informace. Údolí smrti je rozlehlá oblast s několika zajímavými místy. V parku jsme ale mohli strávit jen jeden den, protože jsme chtěli dnes večer zůstat co nejblíže národnímu parku Sequoia. To znamenalo, že jsme si museli pečlivě určit, co chceme vidět a dělat. Rozhodli jsme se dnes místo túry navštívit různá místa.

Nejprve se vydáme k Zabriskie Point, nedaleko návštěvnického centra. Zde najdete vyhlídku s výhledem na nadpozemskou pouštní krajinu s krásně tvarovanými skalami. Těžko byste to čekali, ale tuto oblast formovala voda. V Údolí smrti moc často neprší, ale když už prší, lijáky jsou často docela silné. Velké množství vody musí být odvedeno během krátké doby, což v měkké skále vytváří hluboké rokle.

Neřekli byste to, ale bizarní krajinu Zabriskie Point vytvořila dešťová voda.

Pokračujeme na jih po Badwater Road a zastavujeme se u Devil's Golf Course. I toto je skutečně působivá krajina. Je rozlehlá a bez jakékoli vegetace. Povrch připomíná sopečnou horninu se všemi možnými prohlubněmi, odtud název „Devil's Golf Course“. Chůze v této oblasti je poměrně obtížná, protože povrch je ostrý a velmi nerovný. Pokud se na chvíli tiše posadíte a pozorně posloucháte, uslyšíte nejrůznější praskavé zvuky. Tyto zvuky jsou způsobeny miliony krystalků soli, které v horku praskají. Toto místo na nás hluboce zapůsobí; vypadá tak neskutečně, a zároveň je úžasné, co sama příroda dokáže stvořit.

O pár kilometrů dále dorazíme do Badwateru. To je nejlepší místo pro pozorování solných plání. Z parkoviště jdeme po zde vybudovaných dřevěných chodnících. Brzy uvidíme ceduli, která ukazuje, že se nacházíme 85,5 metrů pod hladinou moře. Na skalách za parkovištěm je vidět, kde se nachází nulový bod. Musíte se ale dívat pozorně, je to poměrně nenápadná cedule.

Pokračujeme v chůzi po solných pláních a rychle si uvědomujeme potenciál masové turistiky. Roviny jsou dost špinavé a opotřebované. Je to ostře odlišné od solných plání Salar de Uyuni v Bolívii, kde jsme byli před rokem. Máme možnost jít na solné pláně docela daleko, ale otáčíme se, abychom mohli navštívit i jiná místa.

Z Badwateru se vrátíme zpět k návštěvnickému centru. V polovině cesty odbočíme na Artists Drive, úžasnou trasu vedoucí skalnatou krajinou. Trasa je jednosměrná s několika ostrými zatáčkami a výškovými rozdíly. Nemůžeme jet moc rychle, ale to je naprosto v pořádku. Užíváme si krásné okolí. Skály mají rozmanité barvy, nejvýraznější jsou na Artists Palette. Zde můžete jasně vidět růžové, zelené, fialové, hnědé a černé odstíny. To je dokonalý důkaz obrovské sopečné činnosti Údolí smrti. Samozřejmě se u tohoto bizarního přírodního úkazu zastavíme, abychom se na něj podívali zblízka. Navzdory jasnému slunci vidíme barvy jasně, ale nejkrásnější jsou při východu a západu slunce.

Musíme opustit park ze západní strany, takže musíme vyrazit docela rychle, abychom se vyhnuli řízení ve tmě. Když po pravici uvidíme písečné duny Mesquite Flat, rozhodneme se je podívat. V Národním parku Death Valley je několik písečných dun, ale tyto jsou nejsnadněji dostupné. Písek pochází z pohoří Cottonwood a je všude mezi nimi. I když tu nejsou žádné stezky, můžeme se tu projít. Vylezeme na pár písečných dun a na chvíli si sedneme, abychom si odpočinuli. Slunce vytváří nádhernou podívanou barev a stínů. Je to fantastický pohled. S pískem mezi prsty na nohou pořídíme pár krásných fotek a vrátíme se k autu.

Zapadající slunce vytváří na písečných dunách Mesquite fantastickou podívanou barev a stínů.

Teď, když slunce pomalu zapadá, musíme se opravdu vydat na cestu. Jsme uprostřed rozlehlé pouště a do města Ridgecrest máme ještě dlouhou cestu. Rychle se stmí jako v pytli a je těžké jasně vidět cestu. Silnice je nezpevněná, což vyžaduje maximální soustředění. Představte si, že vám právě teď píchne pneumatika nebo máte nějaký jiný problém s autem. Museli byste mít opravdu štěstí, abyste někoho potkali, protože silnice je docela klidná.

Naštěstí za pár hodin vyjíždíme z pouště do civilizace. Míjíme bizarní továrny a naprosto temné, zlověstné čtvrti. Zdá se, že Ridgecrest je známý hlavně kvůli skladu zbraní u China Lake. V této pusté oblasti byly v posledních desetiletích testovány téměř všechny zbraně letectva. Pro Američany tedy docela důležitá oblast. Moc z ní ale nevidíme. Když dorazíme do Ridgecrestu, je pozdě a nemůžeme najít supermarket. Naštěstí McDonald's nabízí řešení. No nic, teď jsme v Americe, tak si pro jednou dáme nějaké rychlé občerstvení.

Po burgerech jdeme do hotelu, ubytujeme se, pustíme si epizodu Živých mrtvých a jdeme spát.