Cestovní deník z Bolívie č. 1: Příjezd do Santa Cruz

Jsou 4:00 ráno, když zazvoní budík. Po lehké snídani nás Noreen a Thijs vyzvedávají autem. Nakládáme batohy do auta a jedeme směr Amsterdam. Navzdory malé dopravní zácpě dorážíme na letiště včas a můžeme si odpočinout u kávy ve Starbucks. Pak můžeme nastoupit a začíná naše cesta, která nás nejprve zavede do Peru. V letadle se během cesty dívám na pět filmů, díky čemuž čas ubíhá jako voda. Mezitím si vychutnávám studené pivo a sklenku koňaku. To je výhoda létání s KLM. Než se nadějeme, přistáváme v Limě. Ale tady nastává první zmatek.

V Amsterdamu nám bylo řečeno, abychom si vyzvedli zavazadla u zavazadlového pásu v Limě, a totéž se opakovalo i v letadle. Na celnici nás ale vrátili zpět a nasměrovali na naše navazující lety. U přepážky našeho dalšího letu nám bylo řečeno, že batohy budou v našem letadle. Rychle jsem tweetoval KLM a do půl hodiny jsem dostal odpověď, že zavazadlo bylo přilepeno na mezinárodním letu. Bylo zvláštní, že nám dvakrát řekli opak.

Na letišti v Limě nás čeká čtyři hodiny. Tak si odpočíváme na nepohodlných sedadlech. Je fajn, že nám dovolí nastoupit do letadla a strávit v něm poslední dvě a půl hodiny. V letadle také vidíme DJ Hardwella, který bude jednoho dne hrát v Santa Cruz. Když přistáváme, ukazuje se, že se na letišti v Santa Cruz shromáždilo mnoho fanoušků, aby Hardwella uprostřed noci vřele přivítali. Je to hezké vidět. Po letištním shonu se snažíme najít bankomat, abychom si koupili první boliviany. Bohužel všechny bankomaty jsou prázdné nebo neakceptují naše karty. Kvůli tomu si musíme zastavit taxi a platit v dolarech. I když je půlnoc, řidič požaduje dvojnásobek toho, co nám bylo řečeno. Ale jsou tři hodiny ráno, jsme unavení a chceme se dostat do hotelu.

Jakmile jsme dorazili do hotelu, okamžitě jsme se svalili na postel a usnuli.

V 8:00 ráno jsme si nastavili budík a usadili se k naší první snídani. Sendviče se sýrem, šunkou nebo marmeládou s ananasem a papájou a k tomu výběr kávy nebo čaje. Jednoduché, ale fajn. Poté jsme se vydali pěšky do města, abychom ho prozkoumali. O Santa Cruz jsme sice moc nepátrali, ale v centru města je vždycky něco k vidění. Nejdříve jsme se prošli do parku Parque el Arenal. Cestou tam jsme narazili na trh, kde kromě oblečení a jídla prodávali i živá zvířata. Kromě obvyklých kuřat a kuřat jsme viděli i štěňata a koťata v klecích, které byly až příliš malé. Takže jsme se rychle přesunuli dál; takové věci jsme vidět nepotřebovali.

Samotný park Parque el Arenal není moc zajímavý. Je to velké náměstí, převážně betonové, s lagunou. Voda nebyla zrovna čistá a všechno vypadalo trochu špinavě. Přesto jsme zde zahlédli naše první krásné pozorování divoké zvěře: kardinála červenochocholého.

Jdeme na centrální náměstí, Plaza 24 de Septiembre. Zde si můžeme z bankomatu v Banco Los Andes vyzvednout první boliviany. Náměstí je živé a plné zeleně. Děti si hrají s holuby, lidé odpočívají na lavičkách nebo hrají šachy, leštiči bot jsou zaneprázdnění a několik prodejců se snaží prodat nějaký druh kávy. Hlavní atrakcí kolem náměstí je katedrála. Než ji ale navštívíme, dáme si něco k jídlu v irské hospodě a připijeme si na začátek naší dovolené. Když se pokusíme katedrálu navštívit, ukáže se, že je zavřená. Takže i v Bolívii mají siestu. Navštívíme tedy supermarket, kde se zásobíme jídlem a pitím na nadcházející dny a pak si odpočineme v našem hostelu.

K večeru se vracíme zpět na centrální náměstí. Lonely Planet zmiňuje několik restaurací na Bolivar Street, které stojí za návštěvu. Rozhodneme se najíst v República. Zde máme na výběr z několika lahodných masových pokrmů, a tak si všichni objednáme tournedos. Lianne a Thijsovy tournedos jsou lahodně křehké, ale Noreeniny a moje jsou docela dobře propečené, i když jsme si všichni přáli medium rare. Přesto chutnají docela dobře. Po večeři přejdeme přes ulici k... Hnědá liška se nachází. Tohle je pivní kavárna, kde si můžete vychutnat jejich vlastnoručně uvařená piva. Samozřejmě udělám pár fotek a majitel si mě všimne a promluví si se mnou. Když mu řeknu, že fotky jsou pro můj blog, nadchne ho to. Tenhle příspěvek si ale asi nepřečte. Pivo chutná skvěle, ale rychle si uvědomíme, že jsme unavení, a jdeme brzy spát.

Druhý den v 8:00 ráno je Nicholas McPhee u dveří našeho hostelu. Dnes začneme s naší první aktivitou, kterou jsme si naplánovali. Nickova dobrodružství rezervovali, Prohlídka Lomas de ArenaNick nám ale říká, že je extrémně větrno a že to ovlivní náš výlet. Jedeme dodávkou do Regionální park Lomas de ArenaCestou se zastavíme ve věznici Palmasola. Tato věznice je unikátní, protože komplex se ukáže být spíše jako obezděná vesnice. Dozorci stojí venku, zatímco vězni mají obchody uvnitř, partneři zde mohou i přespat a jsou zde dokonce i uklízečky. Za pobyt se tu dokonce musí platit nájem. Turisté zde byli zatýkáni a vězněni za držení drog. Nezní to jako zábava být v této věznici uvězněni mezi nejzávažnějšími zločinci. Ukázalo se tedy, že některé filmy a televizní pořady jsou nakonec založeny na troše pravdy. Pokračujeme v jízdě a právě jsme opustili rušné centrum Santa Cruz, když dorazíme ke vchodu do regionálního parku Lomas de Arena. Odtud je to kousek jízdy k písečným dunám, které navštívíme. V zalesněné oblasti se často vyskytují opice a lenochodi, ale bohužel je nevidíme. Pak se před námi najednou vynoří obrovská písečná duna. Bizarní, takovou krajinu byste nečekali, když jste jen pár minut od rušného města. Když vylezeme ven, ukáže se, že je neuvěřitelně větrno a na dunách jsme úplně od písku. Focení a natáčení je téměř nemožné. Vyšplháme se na asi 50 metrů vysoké písečné duny a prozkoumáváme okolí. Normálně je za dunami laguna, ale než tam dorazíme, vyschne. Chůze sem je také nebezpečná, protože mezi vegetací je spousta hadů. Nick mě nicméně nasměruje dolů, abych si rychle vyfotil. Sejít po písečné duně není problém, ale výstup na ni se ukáže jako docela výzva. S trochu přílišným nadšením stoupám zpátky nahoru na dunu, ale v polovině cesty jsem tak vyčerpaný, že se mi skoro zatemní před očima.

Jakmile se dostanu zpátky na nohy a popadnu dech, začneme dobrodružnou část výletu. Budeme se klouzat po písečných dunách na speciálním prkně. Zkusíme to několikrát vsedě a několikrát ve stoje. Je to zábavná aktivita. Zakončíme zápasem mužů proti ženám, kde vítězí muži. Tím výlet končí a odpoledne se vrátíme do Santa Cruz.

Nejdříve se osprchujeme, abychom spláchli všechen písek. Také důkladně čistíme tašky a fotoaparáty, protože písek je všude. Znovu obědváme v irské hospodě a pak navštívíme katedrálu Catedral de Santa Cruz, která byla den předtím zavřená. Interiér kostela je strohý, i když jsou tam obrazy, které spíše připomínají Živé mrtvoly než náboženství. Poté vylézáme na věž, ale výhled na náměstí pod námi je méně úchvatný, než jsme očekávali. Když se vracíme do hotelu a chceme zaplatit, vzniká spor o platbu. I když jsme písemně prohlásili, že za první den se nebude účtovat žádný příplatek, protože jsme přijeli tak brzy, stále po nás chtějí, abychom zaplatili za den navíc. Diskuse se vleče dlouho, až se nakonec rozhodneme zastavit a zaplatit za den navíc. Hádka ale pokračuje i do noci, když spíme. Najednou nám na dveře zaklepe recepční a majitel hotelu se postaví vedle něj. Znovu nám řeknou, že je to všechno naše chyba. Naznačíme, že jsme zaplatili a že chceme spát. Rušíme rezervaci v tomto hostelu a už se tam nevrátíme.

Zůstaňte naladěni na Cestování a tipy na cestování pro další reportáž!